Hey, what´s goin´ on?

Co se to deje? Tak tomu se rika vikend... Uz kdyz jsem v sobotu sla na kone, rikala jsem si: "Mili, ono to dneska prijde..." Ale vzapeti se v hlave ozvalo: "Ne, ne dneska jeste ne, jeste jedno leto." Ne, nebyl to uz ani tento vikend. Dozvedela jsem se, ze Dixa umrela. Byl to pes, ktery mi ukazal, ze z velkych psu opravdu nemusim mit strach. A ze to byl Pan Pes ... respektive Pani Pes. Uklidneje me jen to, ze pro ni to bylo uz jen dobre, vysvobozeni. Vsemu uz jen smutne prihlizela ze sveho pelisku... a ted aspon bude mit vetsi rozhled.
Druha rano prisla o chvilku pozdeji. Ona uz tady totiz neni ani kobylka, ktera me naucila jezdit spravny western. Nejaky kamarad ji v ohrade zlomil nohu... Bez Wimpynky bych byla jen holka, ktera jezdi na koni. Ano, prave na ni jsem poprve zazila ten pocit jizdy westernu. Dekuji Ti, ze muzu svuj styl aspon nekdy takto nazvat...