První rok v byznysu
Po bezmála 4 letech práce ve veřejné správě a samosprávě jsem se rozhodla, že práce s lidmi opravdu není nic pro mě, ženský kolektiv je jedna velká sviňárna, potřebuji kolem sebe a nad sebou silné a inspirativní lidi a hlavně si ubrat stresu. Ze dne na den i vzhledem k nalezenému nádoru pod uchem (kdy už jen to slovo zní děsivě, nakonec vše dopadlo na výbornou), jsem se rozhodla, že budu podnikat, dělat sama na sebe, budu svým pánem, sama si budu určovat pracovní tempo, stres... a šla jsem se zaregistrovat na živnostenský úřad.
Administrativní začátek
- abych mohla provádět svou vázanou činnost, musela jsem si sehnat osobu, která "se za mě zaručí" svým vzděláním, referencemi a zodpovědností, což je poměrně náročné, když nemáte např. někoho v rodině
- naštěstí žiji ve 21. století, takže vše proběhlo rychle, elegantně, dvěma návštěvami na úřadě, kde Vám slíbí, že vše ostatní "proběhne automaticky"
- a protože už od zkušenějších víte, že to takto není, automaticky se běžíte zaregistrovat na pojišťovnu a sociálku - tam vám řeknou kolik, jak a kde platit - samozřejmě si musíte celý rok kontrolovat, jestli se částka náhodou nezměnila, u jedné instituce platíte dopředu, u druhé zpětně...
- pokud chcete jako žena v budoucnu čerpat PPM, musíte si min. 270 dní před nástupem platit nemocenskou, abyste pak měsíčně dostali 3 500,- a z toho mohli 2 000,- zaplatit zdravotní pojišťovně
- díky tomu máte samozřejmě jako všichni zaměstnanci nárok na čerpání nemocenské - po 14 dnech nemoci (naštěstí moc nevyděláváte, takže vlastně o moc nepřijdete :))
- platit si pojistku "na blbost" v okamžiku, kdy vás živí "hlava" nemá smysl, protože pojišťovna Vám neproplatí nic, co jste jako odborná osoba "mohli nebo měli předpokládat"
Práce
- na začátku "všeho" jsem se těšila, jak budu mít krásné logo, vizitky, web, podpis v outlooku a všechny tyhle věci jsou důležité, abych se nějak prezentovala
- jsou obory, kde to takto určitě funguje, ale ve stavařině, tohle nikoho nezajímá, hlavně ať je položený asfalt, občané si nestěžují a jsou proplacené faktury
- protože zima je klidnější období a já ze začátku brala vše, nasmlouvala jsem si vyřizování dotací, kreslení projektu, povolování staveb a inženýrskou činnost, tyhle věci mi ale už od května začaly lámat vaz
- stavby se rozjely "na plno" a já doma smutně hlásila, že dovolená letos prostě nebude
- pracovala jsem denně kolem 12 hodin, soboty, neděle min. 3 hodiny, svátek, nesvátek
- měla jsem kolem sebe desítky lidí, kteří se průběžně měnili, každý pracoval v jiném režimu a protože všichni máte společní cíl, nezajímá vás, jestli je 6 ráno nebo 9 večer, prostě voláte, mailujete, počítáte, jezdíte a většinou se snaží pomoct jeden druhému
- v hlavní sezóně byl pro mě standard najezdit denně přes sto kilometrů, bez oběda, ve 35 stupních (mokrý ručník za krkem je nejvíc)
- za všechno zodpovídáte vy, svojí hlavou/majetkem, nikdo vám nedá nic zadarmo a když si to špatně spočítáte, smůla
Byl to rok tvrdý, krutý, plný stresu, ale postavil mě do reality života. Naučila jsem se spoustu nových věcí, nemusela být zavřena za bránou a vydělaných peněz si naučila více vážit i tím, že si je užívám. Hluboce si cením každého, kdo není zaměstnanec (ne, že bych si zaměstnanců nevážila), ale zodpovědnost, kterou máte. Když si práce nenajdete, peníze prostě nemáte, když do práce nejdete (ať z důvodu dovolené nebo nemoci), tak prostě nevyděláváte jsou věci, které vás nikde nikdo nenaučí a vlastně je nejde ani popsat.
Šla bych do toho znovu?
Asi ne. Konkrétně můj obor mi nenabízí možnost si čas plánovat dle sebe, stresy jsou velké a pokud pracujete pro soukromé subjekty, peníze často nejisté.
Nicméně se pořád chci naučit těchto "benefitů podnikání" využít a otevřít si možnosti do budoucna, kdy nebudu limitována právě pracovní dobou a jinými okolnostmi a konečně se naučím říkat ne.
Administrativní začátek
- abych mohla provádět svou vázanou činnost, musela jsem si sehnat osobu, která "se za mě zaručí" svým vzděláním, referencemi a zodpovědností, což je poměrně náročné, když nemáte např. někoho v rodině
- naštěstí žiji ve 21. století, takže vše proběhlo rychle, elegantně, dvěma návštěvami na úřadě, kde Vám slíbí, že vše ostatní "proběhne automaticky"
- a protože už od zkušenějších víte, že to takto není, automaticky se běžíte zaregistrovat na pojišťovnu a sociálku - tam vám řeknou kolik, jak a kde platit - samozřejmě si musíte celý rok kontrolovat, jestli se částka náhodou nezměnila, u jedné instituce platíte dopředu, u druhé zpětně...
- pokud chcete jako žena v budoucnu čerpat PPM, musíte si min. 270 dní před nástupem platit nemocenskou, abyste pak měsíčně dostali 3 500,- a z toho mohli 2 000,- zaplatit zdravotní pojišťovně
- díky tomu máte samozřejmě jako všichni zaměstnanci nárok na čerpání nemocenské - po 14 dnech nemoci (naštěstí moc nevyděláváte, takže vlastně o moc nepřijdete :))
- platit si pojistku "na blbost" v okamžiku, kdy vás živí "hlava" nemá smysl, protože pojišťovna Vám neproplatí nic, co jste jako odborná osoba "mohli nebo měli předpokládat"
Práce
- na začátku "všeho" jsem se těšila, jak budu mít krásné logo, vizitky, web, podpis v outlooku a všechny tyhle věci jsou důležité, abych se nějak prezentovala
- jsou obory, kde to takto určitě funguje, ale ve stavařině, tohle nikoho nezajímá, hlavně ať je položený asfalt, občané si nestěžují a jsou proplacené faktury
- protože zima je klidnější období a já ze začátku brala vše, nasmlouvala jsem si vyřizování dotací, kreslení projektu, povolování staveb a inženýrskou činnost, tyhle věci mi ale už od května začaly lámat vaz
- stavby se rozjely "na plno" a já doma smutně hlásila, že dovolená letos prostě nebude
- pracovala jsem denně kolem 12 hodin, soboty, neděle min. 3 hodiny, svátek, nesvátek
- měla jsem kolem sebe desítky lidí, kteří se průběžně měnili, každý pracoval v jiném režimu a protože všichni máte společní cíl, nezajímá vás, jestli je 6 ráno nebo 9 večer, prostě voláte, mailujete, počítáte, jezdíte a většinou se snaží pomoct jeden druhému
- v hlavní sezóně byl pro mě standard najezdit denně přes sto kilometrů, bez oběda, ve 35 stupních (mokrý ručník za krkem je nejvíc)
- za všechno zodpovídáte vy, svojí hlavou/majetkem, nikdo vám nedá nic zadarmo a když si to špatně spočítáte, smůla
Byl to rok tvrdý, krutý, plný stresu, ale postavil mě do reality života. Naučila jsem se spoustu nových věcí, nemusela být zavřena za bránou a vydělaných peněz si naučila více vážit i tím, že si je užívám. Hluboce si cením každého, kdo není zaměstnanec (ne, že bych si zaměstnanců nevážila), ale zodpovědnost, kterou máte. Když si práce nenajdete, peníze prostě nemáte, když do práce nejdete (ať z důvodu dovolené nebo nemoci), tak prostě nevyděláváte jsou věci, které vás nikde nikdo nenaučí a vlastně je nejde ani popsat.
Šla bych do toho znovu?
Asi ne. Konkrétně můj obor mi nenabízí možnost si čas plánovat dle sebe, stresy jsou velké a pokud pracujete pro soukromé subjekty, peníze často nejisté.
Nicméně se pořád chci naučit těchto "benefitů podnikání" využít a otevřít si možnosti do budoucna, kdy nebudu limitována právě pracovní dobou a jinými okolnostmi a konečně se naučím říkat ne.
