UMÍRAJÍCÍ

Jiří Wolker

až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění
jen srdcí několik se zachvěje v rose, jak k ránu květiny
tisíce umřely, tisíce umrou, tisíce na smrt jsou znaveni
neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný


smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého
co strašné je, co zlé je, to umírání je
když smysly střelené v letu padají se všeho, se všeho
a v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje
by rozložil ruce, oči, nervy a každý sval
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval


smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám
umírání se bojím, kde každý je opuštěn - a já umírám


sbohem, děvčátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanilý
od tvých ňader mi uťali ruce a srdce rozbili
myšlenka na tebe jak zlatý šíp půl roku mě protínala
když bylo mi hůř, bolela víc, když bylo lépe, pomáhala


smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám
umírání se bojím, kde každý je opuštěn - a já umírám


ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci dávají jíst
ten dopis byla největší bolest a největší sten
ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten


až umřu, na světě nic se nestane a nezmění
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho
snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého