Tohle jsem chtěla udělat už dávno...

Jeden chlapec nepochopil, že s ránou v těle se žít nedá. Vzal tu největší zbraň, kterou mohl a vypálil... Zásah! Přímy zásah. Do srdce. Uvědomila jsem si mnoho věcí. Třeba to, že mám nejlepší přátele na světě. Bude to ve mně hodně dlouho, ale lidská paměť naštěstí není moc dobrá a zapomíná. Nechci nic mazat ani měnit. Jen zapomenout na ten výstřel.

Ale není jediný, který nepochopil, co mu chtělo být řečeno. Nevážil si. Stejně jako si nevážila ona. Teď jsme ty nejhorší. Nevadí.

Mám za sebou písemnou maturitní zkoušku z češtiny xD Ehm, dopis irské zpěvačky českému bulváru asi nebude ohodnocen a hlavně pochopen :p Ale co, bavilo mě to. Koupily jsme si se Sue maxi bublifuky, kávová zrna v čokoládě a já ještě čokoládu :p

A co teď?
Babička... mám strach, jak to všechno bude.
Konečně jsem se začla učit :)
A ještě jedno konečně. Doufám, že poslední. I když jeden nikdy neví a já přestávám plánovat. Aspoň na pár měsíců. Protože mě to děsí. Něco jsem zvládla, ale nikdo to neví. Až na tu jednu, ale vydržela jsem dlouho:) Jsem na sebe pyšná :p A taky ten krásný výlet a každý okamžik s tebou...

Chci sluníčko, teplo a 29. 5. ...:)