Rozhovor s Helmutem

Včera me zmohl nepopsatelny pocit blaha. Nejen, ze jsem si vikend uzila na 100%, poradne si odpocinula atd. udelala me radost ještě jedna věc, ale pekne poporadku…
Rano jsem byla no konich…sotva jsem prisla domu, vrhl se na me muj 4 lety bratranek - Petricek (je to vlastne syn od sestrenky, ale to uz je moc sloziteJ, jestli pujdem na brusle…Jeho otec a par dalsich kumpanu tam zrovna něco bourali, tak jsem radsi mizela (prece jenom uz je v tom baraku i kousek meho zivota…). Dojeli jsme „dolu“ k moji tete na nove udelanou asfaltku a ja zapocala svůj vycvikJ. Peta jezdil na bruslich – celkem uz mu to jde - na kole a jelikoz je zde i detske hriste, skoncili jsme tam… Vim, ze nedaleko bydli jiz drive zminovany Helmut, a tak jsem si musela davat pozor… Asi za dve hodiny se objevil. Mel stesti, byl tam jeho synovec a neter, tudiz to mohl udelat, ze jde za nima a me tam nahodou uvidi…No, nakonec neodolala a prisel i za mnou… Lidicky, co to musí byt za chudaka, ktery uz jde i za mnou? Je mi Helmuta lito. Asi ho zadna nechce, pritom je fakt hodny, velky sportovec, ovšem dle meho nazoru se na svou pritelkyni nalepi az moc a ta holka bude chudak… No tak, on tam proste prisel a delal, ze mluvi s Petou, dobry trikJ. Prohodli jsme par slov a on radsi (mozna videl me den neoholene nohy:))) odesel.
Odpoledne jsem s Petou vencila zvire a ty jeho veticky me fakt hraly na dusi: „Mili, to je krasa, pampelisky na celem svete. Kdybych si tak mohl do nich lehnout. Mijo, upletes mi venecek?“ Ovšem tahle me dostala nejvic:“ To byl dneska ale kraaasny den!“
Tento den ukoncila noc u tety – na 2 matrackach lezel muj tatka, Peta, ja a mamka…