Je to fajn...

... poslouchat tu písničku a vědět, že nejsem sama.

... přečíst si něco málo ze své krátké historie a zavzpomínat na gymplácké radosti a starosti. Číst, jak jsem se zamilovávala a odmilovávala. Bála se velkých písemek z chemie a bilogie a měla radost z jedniček v matice. Jak strašně moc legrace jsem si užila se spolužákama (hlavně teda spolužačkama:) a jak nás od smíchu bolela břicha. Dočíst se, kolik koníčků jsem měla a kolik jsem toho za den stihla. Jak jsem se učila na maturu a "vyučila" se v Londýně.

Bylo by velmi příjemné učit se na některou z písemek dneska :) Jj, je to přirozený proces, ale betony dají zabrat. A když už po 3. odevzdáte úkol do statiky a po 3. vám ho vrátí.... je to k pláči.

Ale i tak jsou studentská léta k nezaplacení (někdy doslova xD). Ve škole je spousta srandy a vy si v podstatě děláte, co chcete a jak chcete.

Jen je mi líto, že už tady tak nějak nepíšu. Kdyby to tak někdo dělal za mě a já si to potom mohla pěkně číst jako pár večerů před tímhle a dekódovat všechny své důkladně zašifrované poznámky. Často mám myšlenku a říkám si: TO musím napsat. Ale než dojdu domů, uvědomím si, co všechno musím vypočítat a propočítat a radši se jdu na to vyspat :)

Ale jo, je mi fajn. Mám všechno, všechny a všechnoho potvoráka mojeho :)