Pomeranč

Uvědomíte si někdy, když papáte pomeranč, jak se k vám vůbec dostal? Vezměme to popořádku.
Španělsko, 40˚C ve stínu, srpen. Všichni se vesele lochotí u moře nebo bazénu. Pracuje jen menšina. Ovšem je zde i někdo, právě prožívající jednu ze svých nejdelších směn. Ano, pomerančovník – roste, roste, roste, sílí, sílí, sílí, kvete, kvete, kvete áááá… konečně. Jupí, hop, hola hej, pomeranči, jen se směj. Už je tady miminko. Zprvu trochu nevrlé a nazelenalé. Vtom přichází mistr Oskar. Svým právě vyvinutým zářičem SUN 6315 na něj začne působit a z malého pomerančíku je hned adolescent toužící vidět celý svět. Otec pomerančovník jej naštěstí, jako ty jankovité koně, na uzdě podrží, život jde dál. Nyní se již panu pomeranči, v době, kdyby se rád na starou kůru usadil, stane něco hrozivého, děsícího, úděsného, jeho černá noční můra se stane skutečností.
Na plantáž bohatého španělského magnáta přichází, dejme tomu, José. Otec pěti dětí. Čtyři věčně hladové, páté se má narodit. A páchá tento hrůzný čin - smrt – rychlá a zákeřná – utržením. Josému nic jiného nezbývá než celou svou šestnáctihodinovou pracovní dobu vraždit a vraždit, aby on, jeho děti a manželka nemuseli krást. Dostává půl eura na den. To mu musí stačit. Pan majitel si mezitím válí šunky na Bahamách… Tyhle (nemůžu říct zvířata, ta by se takto nikdy nechovala) lidi nepochopím. Naštěstí znám i hodně dobrých, kteří tento graf vyvažují.
Již mrtvý pomeranč leží v bedně. Je večer. Další, prací vyčerpaný Španěl ho naloží do kamionu. Už frčí: Francie, Rakousko, Česká republika… Teď jste tady vy…dvacet korun za kilo…nesete ho domů, a pak…vy…vy…vy…


Jsem jen chtela ukazat muj slohovy styl.... no toz sudte...:o)

360°

No, ono to vlastne neni o 360°, to bych byla tam, kde jsem zacla. Ja tam vlastne jsem, ale az po urcitem otoceni - takze dobre, o 360°. Zkousim si vybavit sama sebe pred rokem: z prvaka Miladky je jen nervova troska, kterou vytoci kazda sebemensi i sebevetsi pisemka. Celkem zive si ovsem stale vzpominam ny ty morda pisemky hlavne z chemie a anglictiny - tyhle 2 predmety znicily podstatnou cast meho zdravi. Ne, rozhodne to nevycitam ucitelum, bylo to moje chyba, ze jsem se tak nervovala, ale i tak... Silene bolesti bricha, nechutenstvi, bolesti hlavy a litry slz, ze to neumim 100%... Rikala jsem si :"Tohle prece nemuzu prezit, tohle nemuzu vydrzet..." A ono ejhle, je tady novy rok, pisemky jsou jeste vetsi (zemacek:) a druhak Miladka je vsechny pise s naprostym klidem a co je horsi (vlastne lepsi, ale zalezi na kontextu a mire prozkoumavani vyznamu) ma jeste lepsi vysledky... Uz me nevytoci ani pisemka z angliny nebo chemie. Jsem proste v klidu a nekdy me spis stve, ze to neprozivam jako kdysi a jsem nervozni spis z toho:o) Nevim jak jsem k tomuto klidu dosla a tudiz nevim, komu mam dekovat... Mozna jsem to ja, zkusenosti, Lucinka, Barushka, nebo to proste melo prijit. Kazdopadne vsem dekuji. Na druhou stranu, myslim, ze jsem to tento rok odskakala tou nemoci - namahani meho fyzicna a psychicna se proste projevilo takto.... Nezda se vam, ze jsme ty testy psali 3 mesice v kuse?
Ted z troch jineho soudku: Lidi, Miladka dostla 3 z cestiny!:o))) Bylo to fakt huste a utvrdilo to muj nazor na zkouseni - ne, zkouseni neni o tom, aby ucitel zjistil, jestli se pripravujete z hodiny na hodinu a hlavne slyset vas ustni projev - kdyby to chtel vedet, dela to jak Zemlicka, proste se s vama domluvi hodinu predem... No, proste me zkousela a ja umela "jen" vice nez polovinu. Na to, ze jsem to uz dlouho nevidela..., tak dobry, ne?
No dneska jsem se prekonala, takze cekam hooodne prispevku, jasne:o)
Mejte se krasne a piste basne:o)

39, 2 stupnu Celsia

Pisu jen z povinnosti, asi aby se bratr v praci nenudil...:) Jak jste si uzili velikonocni prazdniny? Taky jste parili jak ja do umoru kosti? Jsem parila od stredecniho odpoledne (jsem to i ve skole bulala:) az do patku-nonstop. Fakt kalba jak cyp-jeste ted me ta tricetdevitka na teplomeru rajcuje... Ted tady sedim suše kaslu, smrkam a je mi .... na nic. Znate to, kdyz se na neco tesite hooodne dlouho, naplanujete si to do posledniho puntiku a pak.... si uvedomite, ze je jeste neco na co jste se tesili 2x vic? Jo, Lucy, mluvim o te zabave, fakt sorry, ale domu bych asi sla po vsech 4... Priste uz to vyjde, snad... No, uz tohle me celkem vysililo (hlavne jak jsem dojela do Jezernice, ze?)... jdu se odklidit na nejake tiche misto a premyslet o nesmrtelnosti brouka. Uzijte si pondeli.... taky ho mate tak radi jak ja? Taky vam to pripadne tak trapne a ..... nenachazim to spravne slovo... Tak si uzivejte zivota, dokud nemate tu debilni chripku:(