Love Maths and you :)

Napsat jen tak neco, co by nikdo nepochopil, ale ji to hrozne moc ulevilo...

Zase mi v tele tika bomba... Nevim, jakych rozmeru, ale vim, ze brzo bouchne. Ctrnact dni to v sobe drzim, dusim, kupim a za chvli to udela praaaaaaask. A ja zase pujdu po te ceste a budu si rikat:"Ne, neblbni."
Jen me to strasne mrzi, mrzi, mrzi. Clovek se snazi zmacknout jako pomeranc a dostat ze sebe, co nejvice sladke stavy, ale porad ma jen pocit, ze je plny hnusnych pecek. A je vlastne k nicemu... Chci byt dobra, sladka, delat radost, ale nevim proc mi to nejde. Delam vsechno TAK blbe?
SERE me to. Chci se domu tesit. Ne jezdit s desem, jak se zase dozvim, jaka vlastne jsem.
Stacila by mi jedna otazka... "Co skola?" ... nic vic. Ja te taky posloucham, i kdyz mam nejake sve problemy... Ale ne... ja prece nemuzu mit problemy, ja mam vsechno, co si zamanu. A zajimaji me jen hadry.

Praaaaaaaask.

Every Monday

Každé pondělí... každé... sedí tady a snaží se učit. Mechaniku. Matiku. Deskriptivu. Ale hlava říká:"Ne ne ne." Moc se chce soustředit, ale nejde to. Jediné, co jí jde, je soustředit se na ten pocit. On ví, jaký to je pocit.
Přemyšlí nad tím uběhlým víkendem a rekapituluje, co se stalo. Smích, pláč, štěstí, pusinky, vražedné pohledy... A tenhle se joooo vydařil. Zase. Zase. Zase ona. Opravdu je tak špatná a pokazila na ní tolik věcí? "Anděl", řekla kdysi jedna kamarádka. I really want, my dear, but it is too difficult. I really try hard.
"Poraď si sama, pomož si sama, v životě ti taky nikdo nepomůže. Jo, musíš se snažit. Dvojku? Co jsi proboha zase dělala? Jedničku? Hm..." "Mě ano, mě ano, maminko, už teď to vím."
Nesnáším ubrečené situace, nesnáším hormony, nesnáším moji povahu, wanna escape...
Miluji pravdu, miluji chvíle s tebou, miluji tvůj smích, miluji tvé tělo, miluji tvůj hlas, miluji tvé rty, miluji tvé ruce, miluji tvé obětí, miluji, jak mě miluješ, miluji tebe... :-*

A chci tady ještě něco napsat, ale musím jít pro kapesník...