A jak to popsat?

Život jde dál a zase to nějak bude. Teď tu sedím s teplotou a přemyšlím, co se to vlastně děje. NIKOMU nechci ublížit. To mě trápí. Ohlížím se na ostatní, nechci, aby jim bylo, tak jako mě. Chci být balónková. Znovu. A BUDU! Můj život je krásný, ano je. Může být hůř. Ale snad nebude, myslím, že horší už to být nemůže :p Zase melu sračky. To jsem celá já. Ale potřebuju to. Tak jako potřebuu Dobroše, holky a lásku, potřebuji mlít sračky...:) Všem děkuji.