Piece of My Family

Timto prispevkem se nechci nijak obhajovat..., ale douam, ze nekdo si uvedomi, jak mi ublizil...

Mela bych vam predstavit moji sestrenici. Na jmene nesejde. Vek neco pres 30. Hmotnost pred 2 lety 42kg - psychicka anorexie a bulimie. Kdyz se tato hromadka kosti prede mnou, pomerne nedavno, prevlikala jen jsem zdesene vykrikla a opustila pokoj. Ted je, diky Bohu, konecne tehotna a ja myslim, ze s ni bude uzasna mama... V utery u nas byl bracha s pritelkyni... Rekla, ze drzi dietu. Neudrzela jsem se a zaptala, jestli si je opravdu jista, ze ma vysokou. Podle me totiz clovek alespon nekdy uvazujici by nikdy nedrzel dietu... Jen z toho slova mi naskakuji pupinky... Lide, kteri me znaji, vi, ze kdyz jen slysim tohle slovo, odpovim ty?, jsi blba?... O Lucce a primo Lucce jsem nerekla, ze by mela zhodit, jen jsem rekla, at se zacne hybat, protoze to, co ma na brise neni spek, ale jen tam chybi svaly (ty chybi i me). NIKDY bych NIKOMU NEREKLA, at drzi DIETU, porad pred sebou vidim sestrenku a desitky dalsich holek. Maximalne si to myslim, ale to je protoze vim, ze uz ten clovek ma zdravotni problemy. Reknu, ze ta a ta kamaradka pribrala, ale nikdy bych ji nerekla, at drzi di*tu. Dokonce se mi nelibi ani postava me prirozene stihle spoluzacky. Rikam, ze zenskou ma byt opravdu za co chytnout. Barco, mysli si co chces, ale ja vim svoje... a dylinu, ze me prosim nedelej ani na netu ani ve vytvarce. Me sebevedomi neni na az tak vysoke urovni, jak to nekdy vypada. To, ze sis vetu, o jejiz vyrceni si nejsem vedoma, prevedla jeste na sebe me urazilo dvojnasob...

Chtela jsem tady napsat i peknejsi veci, ale nemam na to chut, budu radeji myslet na ty dnesni Minonky, Horalky, chalvu... a bude mi dobre.

Rozhovor s Helmutem

Včera me zmohl nepopsatelny pocit blaha. Nejen, ze jsem si vikend uzila na 100%, poradne si odpocinula atd. udelala me radost ještě jedna věc, ale pekne poporadku…
Rano jsem byla no konich…sotva jsem prisla domu, vrhl se na me muj 4 lety bratranek - Petricek (je to vlastne syn od sestrenky, ale to uz je moc sloziteJ, jestli pujdem na brusle…Jeho otec a par dalsich kumpanu tam zrovna něco bourali, tak jsem radsi mizela (prece jenom uz je v tom baraku i kousek meho zivota…). Dojeli jsme „dolu“ k moji tete na nove udelanou asfaltku a ja zapocala svůj vycvikJ. Peta jezdil na bruslich – celkem uz mu to jde - na kole a jelikoz je zde i detske hriste, skoncili jsme tam… Vim, ze nedaleko bydli jiz drive zminovany Helmut, a tak jsem si musela davat pozor… Asi za dve hodiny se objevil. Mel stesti, byl tam jeho synovec a neter, tudiz to mohl udelat, ze jde za nima a me tam nahodou uvidi…No, nakonec neodolala a prisel i za mnou… Lidicky, co to musí byt za chudaka, ktery uz jde i za mnou? Je mi Helmuta lito. Asi ho zadna nechce, pritom je fakt hodny, velky sportovec, ovšem dle meho nazoru se na svou pritelkyni nalepi az moc a ta holka bude chudak… No tak, on tam proste prisel a delal, ze mluvi s Petou, dobry trikJ. Prohodli jsme par slov a on radsi (mozna videl me den neoholene nohy:))) odesel.
Odpoledne jsem s Petou vencila zvire a ty jeho veticky me fakt hraly na dusi: „Mili, to je krasa, pampelisky na celem svete. Kdybych si tak mohl do nich lehnout. Mijo, upletes mi venecek?“ Ovšem tahle me dostala nejvic:“ To byl dneska ale kraaasny den!“
Tento den ukoncila noc u tety – na 2 matrackach lezel muj tatka, Peta, ja a mamka…