2012

Kromě ledna a prosince vlastně nestál za nic. Byl stresující, plný nemocí a strachu. O to víc se těším na další okamžiky. Ať to zní jakkoliv dramaticky, myslím, že jsem si vyzkoušela, kde leží jakésik moje pomyslné nervové dno... je důležité vědět i toto. Nebýt Toma, nevím, zda bych to zvládla aspoň takto.

Konec roku se ale povedl velice. Stresy z toho, že nemám dárky, byly vlastně zbytečné. Vše se nějak udělalo. Nějak jsem nechápala, proč mi teda poměrně dost lidí přálo na Vánoce den dopředu, každopádně dárky, které jsem dostala byly jedny z nejlepších za "celý můj život" :D Nevím, jestli jsem tak nechutně ukecaná, ale bylo mi splněno hned několik přání, asi abych už konečně mlčela :p

Začala to Dana, která mi vlastoručně vyrobila sukni alá Agáta, kterou jsou tak dlouho chtěla - letos prostě musíme jet k moři, jinde se asi moc vzít nedá:)

Pokračovala to Lu koncertem 4tetu... neskutečný zážitek,neskutečně mladý-starý Korn a suprové nové písně a těším se na nové CD.

18. 12., pár hodin poté, co mě z vánočního partners večírku s Goťákem a MIG21 hodili domů policajti vycházím po zkoušce z kovů... Adam!, který vůbec (prý) neměl přijet. Asi ho umačkám a pobrečím radostí... co lepšího se může stát?

Jen škoda, že chybí Marky :-/

Pro někoho asi nepochopitelné, ale mou radost maximalizuje můj muž lesklou (!) černou kabelkou, novou peněženkou a nabitou kreditku do Tally.

Už nevím, jak popsat štěstí nad voucherem na poledance a dlouhýma péřovýma naušnicema...

Neskutečná radost ze štědrovečerní večeře.

Potom klasický výstup na sv. Hostýn a letos poklidnější oslava Silvestru.