Úterý a středa

Byl to super večer, lahodňoučký Caribic Shake a něco se špetkou zaryté whiskey. V Růži jsme to "rozjeli" se Sue a dobře naplnili svá bříška zdravým smaženým chlebem a tatarákem (, který jsem cítila celou noc - sloučenina cibule a česneku opravdu nejde zubním kartáčkem odstranit.)

Bylo to o dlouhé a krátké p... a tak :) a zase jsme při běhu se Zuzkou spadla :) Tentokrát všechny nehty vydržely.

Udělala! Já mám zápočet z betonů! Jo, napadá mě pouze: unbelievable.

Takový ten "velmi" příjemný pocit smrsklého žaludky, slzy na kraji a vy musíte dělat, že ty odporné kecy vám vlastně vůbec nevadí a ano, "mozek jsem v tom okamžiku měla vyplý" pane inženýre.

Na druhý pokus vše vyšlo. Já jen že ten strop nikdy nikdo nemá šanci postavit :)

Radost ze zlevněných šatiček k nezaplacení :)

Proč se radovat, když vaši nejbližší pláčou? Je lepší něco dělat a získávat tím pocit, že aspoň k něčemu jste. Je mi jich líto. A nevím, co víc k tomu říct.

Je to fajn...

... poslouchat tu písničku a vědět, že nejsem sama.

... přečíst si něco málo ze své krátké historie a zavzpomínat na gymplácké radosti a starosti. Číst, jak jsem se zamilovávala a odmilovávala. Bála se velkých písemek z chemie a bilogie a měla radost z jedniček v matice. Jak strašně moc legrace jsem si užila se spolužákama (hlavně teda spolužačkama:) a jak nás od smíchu bolela břicha. Dočíst se, kolik koníčků jsem měla a kolik jsem toho za den stihla. Jak jsem se učila na maturu a "vyučila" se v Londýně.

Bylo by velmi příjemné učit se na některou z písemek dneska :) Jj, je to přirozený proces, ale betony dají zabrat. A když už po 3. odevzdáte úkol do statiky a po 3. vám ho vrátí.... je to k pláči.

Ale i tak jsou studentská léta k nezaplacení (někdy doslova xD). Ve škole je spousta srandy a vy si v podstatě děláte, co chcete a jak chcete.

Jen je mi líto, že už tady tak nějak nepíšu. Kdyby to tak někdo dělal za mě a já si to potom mohla pěkně číst jako pár večerů před tímhle a dekódovat všechny své důkladně zašifrované poznámky. Často mám myšlenku a říkám si: TO musím napsat. Ale než dojdu domů, uvědomím si, co všechno musím vypočítat a propočítat a radši se jdu na to vyspat :)

Ale jo, je mi fajn. Mám všechno, všechny a všechnoho potvoráka mojeho :)