Absolutní beznaděj. Kurva.

Stěhování národů...

... aneb jak jsme se s mužem i psounem za tři dny přestěhovali. Vše se odehrálo poměrně rychle. Ve čtvrtek odpoledne mi zavolala domácí, ať se co nejrychleji vystěhujeme, že s námi byla velice spokojená a kdesi cosi, ale ať padáme. Co teď? Zvolila jsem nápovědu přítele na telefonu. Tato volba byla více než vynikající. Za pár minut mi přišel mail s hezkou nabídkou za né zrovna nejhezčí cenu. Ale co se dalo dělat. Slečinka mě neustále bombardovala SMSkama typu: "Hlavně nikomu neotvírejte dveře!" Kdo má tohle vydržet? 
Hned na pátek jsem si domluvila prohlídku. Po předchozích zkušenostech jsem i přesto hledala dál a schůzku měla ještě jednu. Jednalo se o pokoj v bytě 3+1. Místnost byla poměrně velká. Většina prostoru ovšem byla zaskládaná harampádím, které majitelka nehodlala vyvézt... WTF? Celkově bylo na bytu znát, že slouží pouze k výdělku a vše bylo minimálně 30 let staré. I staré věci mohou být hezké, ale zrovna těchto se to netýkalo. Za 3 300,-/osobu to bylo poměrně troufalé, ať to bylo v centru jakkoli...
Druhý byt byl 2+1 a my měli v plánu ho vzít celý, respektive na půl se Sue a Radkem. To nám zachránilo zadnici. Radek byl připraven bojovat za nižší cenu a majitel byl ochoten se domluvit. Byt je celý po renovaci, vyzděné jádro, nová okna.. co víc si přát (jen na toaletě je cítit starý člověk, ale to si časem zvykneme :D).
Dobrovolně jsme si vzali menší pokoj (tak 13 m2). Rychle se to uklidí a navíc jsme neměli ani tolik nábytku, jako sousedi vedle, kteří by to asi museli skládat i na strop :) V sobotu jsem nachystala všechny věci do igelitek (ne zrovna nejlepší řešení, ale na shánění krabic nebyl čas), podepsali jsme smlouvu a v neděli se během 7 hodin kompletně přestěhovali. Až tento týden jsme ovšem měli čas na nějaké budování a zvelebování. Využila jsem dárku z Vánoc a se zbytkem pomohla Ikea (jak jinak :)).

Vrtali jsme... Nevím, zda to byla víc chyba stavaře nebo strojaře. Každopádně poličku na tužky jsme museli připevnit na jinou stěnu :D A já jsem se dala do lepení. Bylo fajn, že jsem všude (hlavně nad to okno) v pohodě dosáhla. Mých 167 cm je někdy nezaplacení. Každopádně výsledek není špatný a já se na ten bytový design prostě dám. Za povšimnutí stojí také výšivka, na které jsem pracovala aspoň 5 let. Vedlejší už je zastřižení záclon, které se teda krutě nepovedlo. Ať jsem se snažila sebevíc bylo to pořád křivé. 

Do 25. 5. mám odevzdat bakálařku a za 14 dní nato ji obhájit. Uvidíme. Miloš si odjel na dovolenou a já konzultuji jen díky Klárce. Všechno však konečně dostává hlavu a patu.