Potřebuji...

...se se z toho asi vypsat, to už jsem si byla zaběhat a teď uvažuji, že si dám panáka...

Pocit, že někoho okrádáte je nejlepší. Nejdřív vám říká, jak se musíte umět ohodnotit, a pak vás s tím pošle do kša. Vás, holku, kluky ne... Jsem snad feministka, urážlivá, citlivka?

Každopádně teď nemám chuť vůbec na nic. I to těšení do školy mě přešlo... Jako bych se bála, že to v té sortě chlapů bude opravdu těžké. Jako bych měla pocit se na všechno vybodnout a jít si vygumovat hlavu do palu a mít svatý klid v hlavě, žádné nervy. Všechny mé názory jsou špatné... Opravdu? Nechuť, ale obrovská. Marně vzpomínám na gymplu zmiňované balónky. Potřebovala bych aspoň jeden, aby mě odnesl. Do míst a doby, kdy jsem si sama sebou byla jistá a byla aspoň minimálně silná a věřila si. Během 15 minut, během jednoho hovoru je vše pryč. Zvykej si, makat a držet hubu. Asi (konečně?) začínám mít myšlenky, že by bylo lepší se osamostatnit? Měl snad jeden z poradců pravdu?

Bla bla bla...